sobota 20. dubna 2019

Naše škola se stala součástí společenství evropských škol. Prvním naším projektem je "Cultural heritage", na kterém spolupracujeme s Gymnáziem sv. Andreja, Ružomberok a s Soukromou spojenou školou EDUCO na Slovensku. V rámci projektu studenti představují památky kulturního dědictví jejich regionu a sdílí je se studenty partnerských školy. 
Studenti zpracovávají hmotné i nehmotné památky kulturního dědictví, vytváří prezentace, videa, koláže, pracují v zajímavých aplikacích a používají různé IT prostředky. Cílem je také navazovat nové kontakty a přátelství. Nyní studenti vytvářejí plakáty a zpracovávají texty na eBook.
Napříč všemi ročníky máme 13 "Etwinnerů".






pátek 1. března 2019

Seznamte se s panem učitelem, který by měl být na každé škole!

Seznamte se s panem učitelem, který by měl být na každé škole! Vedle administrativy vede také e-sportový kroužek a mediální klub. Zajímá Vás, jak vypadají naše hodiny administrativy? Přečtěte si rozhovor s panem učitelem Vobeckým, a zjistěte, co se děje v našich hodinách.

1. Chtěl jste se stát učitelem od mala nebo v jakém věku vás to napadlo?
Jako malý jsem snil o tom, že budu mít krámek, do kterého budou lidé chodit s izolepami, na kterých nebudou moci najít konec. Já jim ho najdu a tak si budu vydělávat. Byl jsem v tom opravdu dobrý :). Být učitelem mě nikdy nenapadlo – mamka učitelka ve škole, sestra učitelka ve škole, oba rodiče učitelé tance. Jediné, co jsem věděl, že v životě nebudu chtít dělat, je učit. No a tak se mi to splnilo :D.

2. Jak dlouho jste učitelem administrativy na SPoSŠce? Učil jste i někde jinde?
Administrativu jsem poprvé učil před 4 lety, když jsem na SPoSŠku nastoupil. Pamatuji si, že tehdejší třída měla z administrativy noční můry, možná jako jedna naše nejmenovaná studentka z prváku 😊, nejlepší známka byla trojka. No a tak jsem jim ve druháku pomohl vytáhnout to na jedničky a dvojky, nejhorší byla trojka. Pokrok v rychlosti a stylu psaní byl velký a měl jsem z toho velkou radost. Na jiné škole, než je SPoSŠka, jsem neučil, protože učení není můj hlavní pracovní poměr. Podnikám v oblasti počítačových her.


3. Co Vás přivedlo k učení administrativy? Proč ne třeba fyzika?
Uvolnilo se místo učitele administrativy a ICT. Zároveň se mi zamlouvala výzva, protože všeobecně deseti prsty píši hodně rád a byl jsem přesvědčený, že to dokáži naučit i ty, co propadají 😊. Proč ne fyzika? No, měl jsem ji naposledy v 7. třídě a i když jsem samozřejmě ve všem nejlepší, obávám se, že v ní bych trošičku pokulhával…

4. Za tu dobu co učíte, musíte mít určitě nějakou vtipnou vzpomínku, řeknete nám ji?

Vtipných momentů byla spousta, jen letos jich bylo velké množství v rámci administrativy. I když to občas nedávám znát, bavím se hodně. Snažím se vše brát s humorem a nadhledem, o tom život má přeci být 😊. V prvním roce jsem učil tehdejší prváky a protože mám špatnou paměť na jména, vždy jsem se musel první měsíce studentů ptát na jejich jména. Jedna ze studentek, když mi nahlašovala své jméno, ho neřekla dost nahlas a já jsem špatně rozuměl, tak jsem to zopakoval – „Droždí?“. No, třída vybuchla smíchy a nějakou dobu jí tahle přezdívka zůstala 😊.


5. Jaký byl Váš nejlepší student?
Myslím si, že jsem nikdy neměl nejlepšího nebo nejoblíbenějšího studenta. V rámci možností jsem se spíše snažil hledat silné stránky v každém studentovi a na ty se zaměřit, než abych porovnával jednu vlastnost u všech.
Velkou radost mám, a to musím přiznat, ze současných prváků administrativy. I když se jim to leckdy nezdá, protože to nedokáží plně posoudit, píší v naprosté většině hodně dobře, je mezi nimi dokonce pár, řekl bych talentů. Hodně se těším, čeho dosáhnou ve druháku, pokud se tomu budou i nadále věnovat. Někteří z nich mají na to být velmi dobří.

6. Proč je podle Vás důležité umět psát všemi deseti?

Z praktického hlediska – veliká úspora času. I když se to nezdá, člověk, co pracuje na počítači, stráví psaním desítky minut až hodiny denně. Ten čas, kdy mohu psát rychleji a efektivněji, je při sčítání obrovský. A to nemluvím o případném opisování delších textů…
Z hlediska boostování ega – je to super pocit, moci se vytáhnout, jak skvěle umíte psát. Když ostatní ťukají do klávesnice dvěma prsty a vy rozehrajete tu hudbu, kterou mohou dokázat jen obě ruce se všemi prsty najednou.

7. Máte nějakou vychytávku jak se dobře naučit psát všemi deseti?

Velmi důležité je nepodcenit začátky - pokud se tomu student nevěnuje od začátku a nedostane do sebe první automatické psaní písmen správnými prsty, už se veze dál a postupně to přestane stíhat. Je pak hodně těžké se odnaučit psát špatně a člověk se musí většinou vrátit o pořádný kus zpátky. Jinak je to spíše o tom, aby vás to bavilo – když se vám do něčeho nechce, udělejte z toho zábavu a hned to půjde lépe. Já když jsem byl na škole a měli jsme administrativu, byla to pro mě nuda – psal jsem nejlépe z celé třídy, vše jsem měl opsané a splněné dříve, než ostatní, a tak jsem si dával různé challenge, později sázky se spolužákem, kdy jsme při každém opisu závodili, kdo bude rychlejší, nebo jsme si při opisu dávali v rámci sázky zpaměti počítat příklady na násobení a věřte mi, když opisujete souvislý text celé stránky a u toho počítáte z hlavy třeba 368 x 256, je to už pořádná makačka 😊.


8. Dal jste nějakému žákovi poznámku ve vaší hodině?
Poznámku? To se ještě dává? Tak to si to hned zjistím, ať to mohu konečně při hodině udělat. Děkuji Lenko za to, že jsi mi řekla, že to je možné 😊.

9. Dáváte raději jedničky nebo horší známky?
Nerad dávám špatné známky – myslím si, že je mnohem lepší dokázat se studenty pracovat tak, aby špatné známky nemuseli dostat. Už se mi ale stalo, že student neplnil svoje úkoly a to pak je špatná známka na místě.

10. Jaké je Vaše životní motto?
Dělej to, co tě baví a bav se tím, co děláš.

Autorka: Lenka Orságová 1.P






čtvrtek 31. ledna 2019

Jak jsme vyhráli krajské kolo v soutěži KPBI

KPBI (Kraje pro bezpečný internet) je projekt, který se ve spolupráci s Policií ČR zabývá prevencí kriminality na internetu. Tento projekt ve formě kvízů a interaktivní prezentace vysvětluje problematiku kriminality prostřednictvím moderních technologií. Letos jsme obsadili rekordní počet míst v krajském kole, čtyři místa z pěti. V takto silném složení bylo prakticky nemožné, abychom se nedostali do finále. Krajské kolo pak vyhrál právě jeden z nás, žák 2. ročníku Ludvík Táborský!




Z pohledu zúčastněného
Všichni jsme se ráno sešli na hlavním nádraží v České Lípě a společně vlakem jeli do Liberce. V našem krajském městě se však nikdo z nás extra nevyznal, a tak podle mého soudu byla cesta víc než zajímavá! Kája nás vedla i přesto, že nevěděla, kam jde. Vydatně jí v tom pomohla navigace GPS. Bohužel zvolila trasu pro auta, a tak jsme obcházeli celou ulici. U budovy Krajského úřadu Liberec jsme se objevili  u vjezdu do garáží, čili ze strany.

Prošli jsme skrze recepci, použili výtah, který nezastavuje, pouze jede a případní zájemci do něj musí naskočit! S mou výškou bylo až bolestné tento výtah použít, zato děvčatům se velmi líbil. Nahoře nás uvítala milá paní, jež má na starost zmíněný projekt v tomto kraji. Seznámila nás s formou testu, kterým si projdeme teď v krajském kole. Test byl velmi rychlý. Za necelých deset minut jsme to vše měli za sebou. A Ludvík, můj spolužák, vyhrál! Po skončení testu jsme byli usazeni v konferenční místnosti, kde jsme vyčkali na příchod pana hejtmana Martina Půty. Po krátkém rozhovoru jsme si převzali zasloužené ceny a podáním ruky se s námi všichni přítomní organizátoři rozloučili.


Všichni jsme se v Liberci rozutekli na různé strany, děvčata se vydala na nákupy. A já s Ludvíkem jsme se pomalu vraceli na nádraží. Z celého dne si pamatuju jednu věc velice barvitě, a to cestu zpět! Prošel jsem si centrum Liberce s plnou náručí -  krabicí  XBOXu a se dvěma taškami plnými reklamních předmětů. Milí spolužáci, každý rok se zapojujeme do této soutěže a není poprvé, co jsme se dostali do kraje, či dokonce do finále! Za trochu snahy můžete i vy příště vyhrát hodnotné ceny! Uděláte tím radost jak doma, tak i ve škole. Záleží nám na Vašem úspěchu!

Autor: Josef Debnár (2.P)


čtvrtek 17. ledna 2019

Návštěva soudního jednání

Ve čtvrtek 29.11. jsme se s mojí třídou (4.P) sešli před okresním soudem v České Lípě, kam nás pozvala paní Mgr. Koldovská-Bohatá, která vyučuje na naší škole právo. Při vchodu do budovy jsme museli projít skenerem a následně jsme byli usazeni do místnosti, kam za nedlouho přišli obhájci a nakonec i vězni v doprovodu policistů.

Celé jednání bylo poměrně krátké, jelikož vězni odmítli vypovídat. Přii konečném rozsudku bylo rozhodnuto tak, že vězni musí uhradit škodu a byl jim prodloužen trest v minimální sazbě. Jednomu vězni 8 měsíců a druhému 4 měsíce. Za sebe i mé spolužáky mohu říci, že celé jednání bylo velmi zajímavé a zejména to, zažít něco takového naživo. Celá 4.P paní Mgr. Koldovské-Bohaté děkuje za tento zážitek!

Autorka: Andrea Řezníčková (4.P)

neděle 9. prosince 2018

Rozhovor: Klára Hanzelínová je 3. ve světovém žebříčku ve wakeboardingu


Klára Hanzelínová (17) je rodačka z Nového Boru. Její největší vášní je wakeboarding, kterému se sympatická studentka ze 3.P věnuje 4 roky. Tato sportovně založená dívka je držitelkou zlaté medaile z Mistrovství České republiky 2016 a je vícemistryní republiky 2018. Mezi další její větší úspěchy patří například 4. místo na mezinárodním závodě Golden Trophy a také momentální 3. místo ve světovém žebříčku v kategorii juniorek.

1) Víme, že jsi sportovkyně tělem i duší. Proč sis vybrala právě wakeboarding?
Už jako malá jsem trávila celý léto v bazénu nebo kdekoliv jinde u vody. Pak jsem objevila wakeboarding a bylo to jasný. Jezdit po vodě mi přišlo strašně husťácký a hned mě to začlo šíleně bavit.

2) Možná ne úplně všichni vědí co to wakeboarding vlastně je. Mohla bys to nějak stručně popsat?
Je to vodní sport, který spočívá v jízdě na wakeboardu taženém lodí nebo kabelovým vlekem po vodní hladině. Já osobně jezdím raději za vlekem než za lodí.

3) Jaké podmínky jsou v České republice pro wakeboarding?
Podmínky jsou tu poměrně dobré. Sezóna nám začíná v květnu (když je lepší počasí tak už v půlce dubna) a končí začátkem října (zase podle počasí). Voda je sice občas šíleně studená, ale s neoprenem se to dá přežít. Přes zimu můžeme jezdit na různá soustředění do Turecka, Thajska a do mnoha dalších zemí kde mají teplo celoročně. 30 km od domova, ve Stráži pod Ralskem, mám svůj domácí vlek, tzv. homecable, kam jezdím trénovat. To ale není jediný vlek v Česku. Dále jsou tu vleky jako je například Wake Merkur v Brně, Wakepark v Hradci Králové, Těrlicko nebo Hlučín.

4) Za jak fyzicky náročné považuješ wakeboarding v porovnání s ostatními sporty?
Ač se to nezdá, wakeboarding opravdu fyzicky náročný je. Kdybych to měla porovnat na stupnici 1-10 tak řeknu 12 (smích). Ba ne, ale takových 7 to určitě bude. I psychicky je to velmi náročné. A nejen na závodech.

5) Kdy jsi vyhrála svoji první medaili?
Bylo to v roce 2015 na mém vůbec prvním závodě, kde jsem vyhrála kategorii neregistrovaných. Ale to jako příliš velký úspěch nepočítám, protože nás závodilo málo. Daleko větší radost jsem měla ze 3. místa v prvním ostrém měření v registrované soutěži (2016).

6) Co tě na wakeboardingu nejvíc baví?
Baví mě hlavně to, že to není jen a jen o tvrdém tréninku. Občas je to i zábava. Čtyřsloupový vlek objíždíme prakticky na čemkoliv. Například na klasické skejtové desce, nebo se necháváme tahat po břiše a také jsme zkoušeli jízdu na opalovacím lehátku. To je teprve sranda.


7) Pozoruješ mezi sebou a ostatními vrstevníky nesportovci nějaký zásadní rozdíl? V čem je podle tebe člověk, který se od malička věnuje sportu jiný?
Zásadní rozdíl určitě nepozoruju. Člověk který nesportuje má určitě více času. Minimálně na kamarády. Já mám téměř každý víkend zápasy nebo závody po celé republice i v zahraničí a přes týden mám tréninky.

8) Měla jsi někdy momenty, kdy jsi chtěla pověsit wakeboarding na hřebík?
Neměla. Skončit s wakeboardingem úplně si nedokážu představit. Párkrát jsem přemýšlela, že bych třeba časem přestala závodit a jezdila jen tak pro zábavu, ale to zatím ne.

9) K jakým zraněním na vodě nejčastěji dochází? Jaké nejhořší zranění jsi zažila ty sama?
Většina lidí si může myslet že to nic není, že padáme do vody a že se nic stát nemůže. Vyražený dech, otočená víčka, bolavá záda a nejrůznější placáky jsou klasikou. Mé doposud nejhorší zranění byla naražená žebra. Ale tím se nenechte odradit a určitě to přijďte vyzkoušet!

10) Nad čím přemýšlíš třicet vteřin před tím, než vyjedeš během závodů na vodu?
Přemýšlím o své jízdě a koukám na výkony ostatních holek. Pak dostanu hrazdičku do ruky a v hlavě mám jen to, že si to chci hlavně užít.

11) Jakým dalším sportům se věnuješ a na jaké úrovni?
Kromě wakeboardingu se aktivně věnuju florbalu, ve kterém momentálně hraju za FBC Liberec nejvyšší ligu juniorek, dále také chodím rekreačně plavat a ráda si zahraju volejbal.


12) Většina lidí na střední škole se sportem končí. Čím je to podle tebe způsobeno?
To je různé. Ale myslím si, že u většiny to může být právě kvůli nedostatku volného času. V tomto věku poznáváme nové věci a nové lidi. Přichází touha trávit čas více s kamarády, chodit se bavit a nemuset myslet na to, že druhý den brzo vstávám kvůli zápasu, apod. Hodně lidí končí ze zdravotních důvodů a někoho to zkrátka přestane bavit.

13) Máš oblíbeného sportovce/sportovkyni?
Oblíbeného sportovce nemám, vážím si každého, kdo ve sportu něco dokázal.

14) Jaké jsou v současnosti tvé cíle?
Mám nějaké cíle co se triků týče, ale jinak je mým hlavním cílem se zlepšovat a posouvat dál.

15) Chtěla by ses věnovat sportu i po škole?
Určitě. Pokud mě to bude pořád bavit tak určitě.

16) Kdybys měla jedním slovem shrnout, co pro tebe wakeboarding znamená, jaké by to bylo?
Adrenalin.

Autor: Redakce

neděle 2. prosince 2018

Rozhovor: Andy Lawson se nominoval na Mistrovství světa v jachtingu

Andrew Lawson (16) je studentem 2. ročníku. Svému největšímu koníčku, jachtingu, se věnuje od malička. Ve svých šestnácti letech se může pochlubit hned několika medailovými pozicemi z jak českých, tak i mezinárodních závodů. Mezi jeho největší úspěchy patří titul Mistr České republiky a 2x druhé místo na pohárových závodech.

1) Vedli Tě tvoji rodiče ke sportu od malička? Jaký k němu máte v rodině vztah?

Táta mě k tomu musel trošku popostrčit. Nevěděl jsem, co to jachting je a v tu dobu jsem hrál fotbal. Nic jiného, než honění se za míčem, jsem neznal. Když mi táta řekl, ať si to zkusím, nebyl jsem zrovna dvakrát šťastný, ale jakmile jsem si to zkusil, tak jsem věděl, že to je sport, který chci dělat. Tak jsem přestal hrát fotbal a už jsem se začal naplno věnovat jachtingu. Rodiče mě podporují, tedy hlavně táta, se kterým jezdím na nejrůznější závody po celém světě a jsem vděčný, že mě podporuje v tom, co mě baví.

2) V kolika letech ses naučil jachting? Pamatuješ si ještě, jaké to bylo, když jsi poprvé seděl v lodi?
Začínal jsem ve svých 11 letech. Nevěděl jsem nic, jak hýbat kormidlem a co dělat. O hodinu později jsem se do toho začal dostávat. Začínal jsem na dřevěném optiku (což je dětská loď). Ve 12 letech jsem začal závodit.

3) Jak dlouho jsi čekal na první úspěchy na závodech?
Na první úspěchy jsem čekal asi 2 roky. Byly na Máchově jezeře a později i v celé České republice.

4) Pamatuješ si své první vítězství? Co se Ti tehdy honilo hlavou?
Moc jsem to neprožíval, protože nás bylo docela málo. Horší bylo, když mě házeli do vody, byla mi zima.

5) Jak často a kde trénuješ?
My jako jachtaři to máme těžké, protože se musíme řídit předpovědí. Obvykle trénuji 2x týdně na vodě a alespoň 4x do týdne v tělocvičně a ve fitku v létě. V zimě mám trénink 5x týdně v tělocvičně případně ve fitku. Když je jachtařská sezóna, tak trénuju na Máchově jezeře. V zimě mám tréninky v tělocvičně a ve fitku kvůli fyzičce. Taky máme soustředění ve Španělsku.

6) Kolik bývá závodníků na závodech?
V České republice bývá až 40 závodníků a v zahraničí může být klidně 400 závodníků, podle toho jestli to je MS nebo nějaký Euro cup.

7) Spousta mladých lidí na střední škole se sportem skončí. Čím je to způsobeno?
Osobně si myslím, že je to tím, že je to přestává bavit. Chtějí trávit více času se svými přáteli případně přítelkyní. Prostě si chtějí více užívat života a na sport už není čas.


8) Měl jsi někdy momenty, kdy jsi chtěl pověsit jachting na hřebík?
Ano, zrovna nedávno. Neměl jsem dobré výsledky, byl jsem naštvaný, že mi to nejde. A taky je okolo mne hodně lidí, na které jsem neměl čas, protože jsem byl stále někde na soustředění nebo na závodech. Jachting na vysoké úrovni je velmi náročný hlavně po psychické stránce, kvůli těmto situacím.

10) Máš pocit, že Tě sport o něco v životě připravil?
Myslím, že mě připravil o několik lidí, na kterých mi záleželo.

11) Za jak náročné považuješ jachting v porovnání s ostatními sporty?
Jachting je velice nákladný a náročný sport. Vážně záleží na psychice a fyzičce.

12) Jaký máš vztah ke kolektivním sportům?
S kolektivními sporty nemám žádný problém, rád se připojím a užiju si ho.

13) Vím, že ses nedávno vrátil z Itálie, kde tě čekal boj o nominaci na mistrovství. Jak to dopadlo?
Ke konci září jsem se vrátil z Itálie Lago di Garda, kde jsem zvládnul nominaci na Mistrovství světa v Kanadě a Mistrovství Evropy v Řecku. Nedávno jsem se také vrátil ze soustředění s britskou reprezentací.

14) Kdybys měl na závěr shrnout jedním slovem, co pro Tebe sport znamená, jaké by to bylo?
Odreagování!


Autor: redakce







čtvrtek 29. listopadu 2018

Studenti vycestují za praxí do Rumunska a dětem z České Lípy připraví olympiádu základních škol

Pro studenty Sportovního managementu začal letošní rok velkými cíli. Pod vedením Štěpána Slaného mají připravené dva velké vrcholy letošních školního roku. Na začátku května se vypraví za velkým zážitkem do rumunských hor, kde budou pomáhat vzniku extrémnímu běžeckému závodu přes české vesnice Banátu. 

Běžecký ultratrail s celkovou délkou 80,4km a převýšením téměř čtyři kilometry bude patřit k nejnáročnějším závodům na Balkánu. V nedotčené přírodě na úpatí transylvánských hor žije již od roku 1823 v šesti českých vesnicích unikátní česká komunita, která dokázala v izolaci přežít až do dnešní doby. V poslední době se však největší česká komunita na světě potýká s velkou nezaměstnaností a odchodem mladých za prací. Právě turistický rozvoj této oblasti je významnou a zásadní ekonomickou příležitostí pro tuto unikátní českou oblast v rumunských horách. "Rumunsko samozřejmě není náhodně zvolená lokalita, v této zemi se pracovně pohybuji přes deset let, pracuji zde na podpoře krajanů a připravujeme pro ně různé možnosti výdělku, tak aby se dokázali slušně uživit a v oblasti zůstat. Pro mé studenty to bude skvělá praxe, kdy zažijí organizaci velkého závodu, na kterém v prvním ročníku bude mnoho práce a zažijí málo pochopitelnou atmosféru českého Banátu", doplňuje vedoucí projektu Štěpán Slaný.

Na konci školního roku by studenti rádi připravili ve spolupráci s Městem Česká Lípa olympiádu pro děti ze základních škol. Českolipská olympijská premiéra se po vzoru světové sportovní akce bude konat na mnoho sportovištích v našem městě. Zasáhne úplně všechny žáky základních škol, kteří se zúčastní jako sportovci, případně jako fanoušci svých škol. Podobná akce se v České Lípě ještě nekonala a svým rozměrem bude patřit k největších sportovním událostem poslední doby. V plánu je zapojení více než tisícovky mladých sportovců do mnoha sportovních odvětví. "Nyní dotahujeme počet disciplín, herní systémy, abychom se dopočítali celkovému časovému objemu a různá sportoviště, kam umístíme vytipované disciplíny. Za čtrnáct dní nás čeká prezentace na radnici, kde vedení města odkryjeme naše plány a společně pak budeme hledat cestu k jejich uskutečnění", dodává studentka Sportovního managementu Klára Hanzelínová. Cílem olympiády je rozhýbat děti na základních školách a ve spolupráci se sportovními kluby v České Lípě ukázat, že sport je skvělým doplňkem volného času každého školáka.