Absolvent Ondřej Patka: Důležité je mít přehled nad tím, co se děje ve světě

V pátek 17. října k nám do školy zavítal Ing. Ondřej Patka, absolvent Spošky, který byl studentem ve vůbec prvním ročníku po založení školy. Momentálně bydlí v Hong Kongu a Dubaji, kde má rodinu. A zároveň pracuje ve firmě Swarowski, kde je ředitelem jedné z divizí. Na své hodinové přednášce, kterou věnoval třetímu a čtvrtému ročníku, nám stručně popsal svůj život i kariéru. Jeho snové počínání má za příčinu to, že má kanceláře v nejrůznějších státech světa, kterými jsou například Austrálie, Arménie, Rusko, Dubaj, Rakousko, Thajsko a mnoho dalších. Jeho názory a rady nám poskytl nejen po přednášce, po které studentům odpovídal na všemožné otázky, ale také v rozhovoru, kde zároveň vzpomíná na svá studentská léta před dvaceti lety.

Co byste doporučil studentům, aby byli v životě úspěšní, podobně jako vy, a jak jít za svým cílem?
Dle mého názoru je důležité mít inspiraci a cíl, kterého chcete dosáhnout. Mít rozhled nad tím, co je důležité, a zabývat se tím, co se děje ve světě. A svět není jen Česká republika a není tu jen Evropa, samozřejmě svět existuje jinde a i funguje jinde a jinak. Jak jsem říkal během přednášky, tak asi nejdůležitější je se naučit cizí jazyk a snažit se ho praktikovat, protože to je to nejdůležitější, když chcete pracovat v zahraniční firmě. I když bude člověk expert, odborník a vysoce inteligentní, ale nebude schopný komunikovat, žádná firma ho nezaměstná.

Měl jste nějaké životní motto, kterým jste se řídil?
Ne přímo životní motto, ale vždy jsem si organizoval a organizuji život tak, že si vytyčím několik cílů a udělám všechno pro to, abych jich dosáhl. Takže i co se týče postupu a touhy dělat v zahraničí, jsem si musel říct: „Chci dělat v zahraničí a musím najít cestu, jak se tam dostat a jak tam zažít fungovat.“ A podle mého názoru je velmi důležité, aby člověk měl vlastní cíle a podřídil se jim. I jak řekla paní ředitelka Matoušková, musí tvrdě pracovat, aby těch cílů dosáhl, ale jestliže ty cíle nejsou a prostě jen tak žít a doufat, že to spadne do klína… nespadne. Člověk musí tvrdě pracovat, aby něčeho dosáhl a je to jen na něm, čeho chce dosáhnout.

Na přednášce jste mluvil o kontaktech. I vy jste měl, když jste začínal, nějaké kontakty, které vám případně pomohly v rozvoji?
Kontakty se budují, já jsem měl na mysli spíš podnikatelské kontakty (tzv. byznys kontakty), které člověk buduje tím, že se někde pohybuje a stýká se s určitými lidmi, kteří ho představují dalším lidem, a v zásadě postupně získává jejich důvěru. To je jako v normálním lidském vztahu. Když někoho potkáte, také se z vás nestanou kamarádi hned po pěti minutách hovoru. Budovat kontakty je také tvrdá práce a člověk nesmí budovat kontakty jen s cílem byznysu a peněz, ale je to také o budování mezilidských vztahů. Člověk musí být pro ty druhé taky něčím zajímavý, aby s ním chtěli trávit čas a aby ho vzali mezi sebe.

Je něco, na co nejraději vzpomínáte v době studia na střední škole?
Abych pravdu řekl, tak nejšťastnější doba mých studií byla na SPoSŠ, což bylo rozhodně z důvodů dvou faktorů. První věc je, že ta skupina lidí, která se dala v prvním ročníku dohromady, byla prostě fantastická. Možná polovina těch lidí, kteří jsme studovali, se teď setkáváme. Tak třetina lidí se setkává každý den, to jsou kamarádi na život a na smrt. A dali jsme se dohromady na střední škole z různých základních škol. Druhý faktor byl to, jak jsme si tu školu užili. Škola je samozřejmě od toho, aby se studenti učili, ale zároveň je i od toho, aby se sociálně vyvíjeli mezi sebou, ale i mezi světem dospělých, což je první samozřejmě pedagogický sbor. A i tím, že jsme měli fantastické učitele, tak i mezi námi vzniklo přátelství. A s těmi lidmi se vídáme. Já jsem neustále v kontaktu s naším angličtinářem, Michalem Švábem, se kterým si pravidelně dopisujeme. Je to o tom, jak se ty věci dají dohromady, ale pro mě to byla největší sranda, kterou jsme si kdy užili. To už se na vysoké škole neopakovalo a nebude opakovat. To kdybych tady měl vyprávět vše, co jsme prováděli, tak spoustu věcí bylo takových, na které paní ředitelka vzpomíná ráda. Ale samozřejmě jsou i věci, na které nevzpomíná ráda. Nicméně všichni jsme přežili a většina lidí se stala úspěšnými. Co já vím, tak nikdo neskončil na šikmé ploše, v kriminále nebo jako drogový dealer. Takže už i to je vizitka toho, jaký způsobem se ti lidé rozvíjí. Podle mého názoru rozhodně základní škola plní základní činnost toho, jak se lidé dál rozvíjí, ale podle mě opravdový start je střední škola, která dál diriguje, jak ti lidé budou dál fungovat. A to nejen, co se týče vzdělání, ale i mezi sebou jakým způsobem se formují. A právě v tom si myslím, že má střední škola klíčovou roli. Na vysoké škole už jsou lidé zformovaní a už fungují, ale na střední škole se teprve formují a stávají se tam z dětí dospělí. Věřím a doufám, že podobnou zkušenost budou mít i studenti jiných ročníků. V našem případě to je prostě fantazie.


Slova Ondřeje Patky potvrzuje také paní ředitelka Eva Matoušková: „Je to tak, opravdu musím potvrdit, že to byla skvělá třída. První, se kterou jsme začínali, a vážně skvělá. A když teď slyším, že se dodnes setkáváte, tak to je úžasné.“