Dario Becci: Dvouletá dřina mě dostala až do ruského Soči

Dario Becci, sedmnáctiletý sportovec a budoucí osobnost publicistiky. Nedávno se vrátil z ruského Soči, kde byl jedním z reportérů hokejového Channel One Cupu a v květnu bude dělat statistiky na mistrovství světa v hokeji. Kde publikuje, jaké byly jeho redaktorské začátky a kam míří ve své budoucí profesní dráze? To vše se dočtete v článku.

Ještě se sluší dodat, že Dario o své výpravě do Soči napsal článek, který si můžete přečíst ZDE.

Dario, nedávno jste se vrátil z ruského Soči, kde se konal hokejový Channel One Cup. Byl jste tam jako reportér za eSports. Povězte nám, jaké to bylo? Co Vás nejvíce překvapilo?

Bylo to vážně něco, co bych každému přál zažít, protože to byl zážitek a zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu. Užíval jsem si každou chvíli a jsem si jistý, že i ostatní kolegové to tak cítí. Bylo nás tam celkem šest, společně jsme sledovali zápasy, natáčeli videa, dělali rozhovory, psali články a online přenosy. A zároveň jsme si to neskutečně užili. Jestli mě něco překvapilo? V Rusku na mě čekalo překvapení na každém rohu, každou chvíli se můj podvědomý hlas ptal: „Cože?!” a občas jsem se i trochu bál, například když arménský taxikář cestou ze sočského letiště na hotel s autem šachoval ve slepé ulici, kam jsme se skoro nevešli, jako při Destruction derby. Naštěstí jsme to přežili a ani jsme nebourali. Překvapovalo mě hodně věcí, třeba to, že Rusové nejsou doopravdy takoví, jak se tu o nich mluví, já je vnímal jako ochotné a hodné lidi.

Co přesně bylo náplní vaší práce?
Natáčel jsem videa a poté jsem je také zpracovával, většinou šlo o natáčení rozhovorů po zápasech. Natáčel jsem například Sobotku, Zaťoviče, Kováře, Růžičku a mnoho dalších. Poté Fina, který se jmenuje Leino, a v neposlední řadě také finského trenéra Kari Jalonena. Pak jsem také dělal rozhovor s Dominikem Simonem po zápase s Finskem, z čehož jsem byl ze začátku dost nervózní. Další mou činností bylo psaní článků na oficiální web EHT a veškerá videa a rozhovory šly na web hokej.cz.

Atmosféra v sočské hale Balšoj.

Co Vám tato zkušenost přinesla?
Přinesla mi velkou dávku motivace. Naučil jsem se mnoho nových věcí a nasbíral jsem hromadu zkušeností. Měl jsem možnost pracovat po boku profesionálů, například jsem dělal rozhovor s Dominikem Simonem a dva metry ode mě zpovídal jiného hráče Robert Záruba. Takže nejenže jsem poznal novou kulturu a tento „výlet” jsem si užil v plné parádě, ale také jsem udělal další důležitý krok v tom, abych v budoucnu dělal to, co mě opravdu baví. A doufám, že to taky naplním.

Jak jste se dostal k novinařině?
V říjnu to byly dva roky, co působím u firmy eSports. Začal jsem jednoduše – psaním textových online přenosů z českolipského florbalu. Později jsem pokračoval u futsalu na jiném webu - Onlajny.com -  tehdy klub Démonů hrál nejvyšší soutěž. Tuto práci mi „dohodil” Michal Šandor, tímto ho zdravím a ještě jednou mu děkuji. Začalo mě to bavit, držel jsem se toho a postupem času jsem psal víc a víc, pak jsem začal psát články a držím se toho doteď. V Soči jsem poprvé pracoval i s videem, takže kdoví, třeba se brzy zaměřím i na toto.

Kde v současné době publikujte?
Momentálně píšu články pro Českou florbalovou unii, florbalový klub FBC Česká Lípa, CL Sport a aktivně taky pracuji na školním časopise. Dříve jsem byl také redaktor webu Florbal.cz, Synotliga.cz (dříve Gambrinusliga.cz) a ještě píši online přenosy pro Onlajny.com, kde mé zápasy někdy sleduje i několik tisíc lidí. Dále občas „hodím” nějaký článek na FlorbalMag.cz. Momentálně eSports pracuje na uskutečnění jednoho projektu v Itálii a kdyby to vyšlo, tak by to pro mě byla úplná bomba.

Jaké máte úspěchy v této oblasti?

Úspěchy se mění a zásadně liší. Dříve pro mě byl úspěch i to, když jsem napsal něco bez chyby. Postupem času laťka stoupala. Nyní je pro mě nejspíš největší úspěch to, že mi několik (odhadem asi šest) článků vyšlo v novinách. Školní časopis se mi po velké snaze podařilo dostat až na čtvrtou nejlepší příčku v republice, což si myslím, že je taky úspěch, konkurenční redakce totiž mají vždy kolem dvaceti redaktorů. Věřím, že hmatatelnější úspěchy se dostaví, nyní spíše sbírám zkušenosti a buduji si pevný základ pro blyštivější budoucnost. Jako úspěch lze ale považovat i to, že jsem byl vybrán do Soči, čehož si náramně cením. A další skvělá věc je i to, že jsem byl nominován na mistrovství světa v hokeji, které bude v květnu v Praze, kde budu dělat statistiky.

Jste šéfredaktorem školního časopisu Spošák. Jaké si kladete cíle v souvislosti s časopisem?
Cíl je jasný – obhájit prvenství v Libereckém kraji a poté se umístit na stupni vítězů v republikovém finále. Letos jsme byli čtvrtí, příští rok chceme ještě výš. Mám(e) s časopisem velkolepé plány, a pakliže se nám je podaří včas zrealizovat, tak věřím, že můžeme bez problémů celou soutěž vyhrát.

Ve školním časopise jsou velmi oblíbené rozhovory. Kteří studenti budou další v pořadí? A podle čeho je vybíráte?
V pořadí jsou dál Tomáš Hudík, Martin Müller a několik dalších, znovu například zpovídáme Richarda Mareše, který natočil vlastní hudební klip a také udělal rozhovor se známým a uznávaným hudebníkem. Vybíráme všechny studenty, u kterých se můžeme od něčeho odpíchnout, většinou jde o sport a jejich úspěchy.

V současné době jste studentem druhého ročníku. Čemu byste se chtěl věnovat v budoucím pracovním životě?

Určitě se budu chtít věnovat médiím. Nevím sice, v jakém oboru přesně, ale vím, že pokud u své snahy vytrvám, tak si jednou budu moct i vybrat.

Plánujete po maturitní zkoušce jít na vysokou školu? Popřípadě na jakou?
Určitě ano. Moc rád bych pokračoval v načatých žurnalistických šlépějích - ideálně v Praze. Kdoví, třeba VOŠP... Těžko plánovat dva roky dopředu, to je dlouhá doba.

Řekněte našim čtenářům, jaké oblasti publicistiky byste se nejraději věnoval. Případně vaše vysněné médium, ve kterém byste chtěl působit.
Vysněné médium nemám. Sám ani nevím, zda bych byl radši před nebo za kamerou, nemusí to být ani novinář, může to klidně být nějaký manažer nebo tiskový mluvčí... Profesí je v tomto oboru mnoho a já netuším, co z toho by mě bavilo nejvíc. Určitě se ale budu cítit lépe za kamerou, než abych například něco moderoval. Čeká mě ještě dlouhá cesta, tak uvidíme.


Děkuji za rozhovor. Budu Vám držet palce v další práci a hlavně Vám do budoucna přeji, ať děláte to, co Vás baví.

Autor: Martina Matoušková.